top of page

Rozvedené ničí hypotéky, nelze je snadno vypořádat

Zdroj: Jindřich Ginter, Právo

Rozvod manželství přináší nejen prudké ochlazení vztahů mezi bývalými partnery a bitvy o děti, ale zejména spory o rozdělení majetku.

 

Ty se mohou táhnout několik let, a pokud si bývalí manželé vzali hypotéku, má rozhodující slovo, co dále s bytem či domem, banka. Smlouva s ní totiž mnohdy neumožňuje okamžitý prodej nemovitosti, a tedy předčasné splacení hypotéky, což je racionální řešení. Musí se obvykle čekat, až skončí fixační období.

Banka většinou neodsouhlasí ani převod splátek jen na jednoho z exmanželů. „Hypotéky bývají pro rozvedené velkou komplikací,“ potvrdila právnička z měsíčníku Rodinné listy Daniela Kovářová. Rozvod může být poměrně rychlý. Jenže tím právní konec manželství teprve začíná. Za dluhy, které vznikly za manželství, totiž odpovídají oba partneři.

Do společného jmění manželů (SJM) spadá vše, co manželé nabyli za trvání manželství (vyjma dědictví a daru), tedy i nemovitost na hypotéku. SJM sice v den rozvodu zanikne, ale vypořádává se až po něm. Exmanželé mají na uzavření dohody tři roky. Pokud se nedomluví, co připadne komu, vloží se do toho soud.

„Výsledkem soudu je pak stejně většinou dohoda. Lidi přivedou k rozumu nakonec náklady za advokáty,“ shrnuje ze své praxe soudce Stanislav Findejs. U hypoték to podle rozvodových právníků nejčastěji dopadá tak, že bývalí manželé zůstávají dlužníky do té doby, než je hypotéka splacena, a přitom se neustále dohadují, kdo na koho doplácí, a že ten platil ono, tak proč má platit splátky. „Tato varianta většinou přispívá k prodlužování agónie a vede k dalším sporům,“ shrnula Kovářová.


Jeden platí, druhý vlastní? To nejde

Druhou možností je, že splátky na sebe vezme už jen jeden z exmanželů. „Bez předchozího souhlasu banky je ale taková dohoda neplatná, přičemž v praxi bývá téměř nemožné souhlas banky získat,“ dodala. Banka by se totiž dostala do horší pozice – namísto dvou lidí, vůči nimž může dluh vymáhat, by totiž byl jen jeden. „Nejvyšší soud také navíc konstatoval, že neplatná by byla dohoda, v níž by jeden z manželů převzal všechna aktiva, tedy věci a práva, a druhý jen pasiva, tedy dluhy,“ upřesnila Kovářová.

Podle ní bývá velice častá následující situace: manželka nesouhlasí s tím, aby celou nemovitost získal manžel, přála by si obdržet finanční plnění, ale manžel zatížený hypotékou obvykle nemá další finanční prostředky na vyplacení. S ohledem na původní hypotéku mu ani jiná banka nepůjčí, aby mohl bývalou manželku vyplatit.

Občas proto rozvedení souhlasí s převodem nemovitosti na nezletilé děti. Tato varianta však přináší také komplikace, neboť jsou-li děti nezletilé, je třeba ke všem operacím souhlasu opatrovnického soudu.

Další, nejracionálnější možností je dům či byt prodat, a z výnosu hypotéku uhradit. I to má ale háček, spočívající v tom, že třeba jeden z bývalých manželů nemá kam jinam jít, nebo i prostý fakt, že smlouva s bankou neumožňuje zaplatit závazek dříve, než skončí například pětileté fixační období.

„Tato možnost bývá finančně nejvýhodnější. Jenže bývalí manželé k ní přistupují málokdy, obvykle z emocionálních pohnutek. Navíc mnohé hypoteční smlouvy vůbec neumožňují předčasné splacení úvěru, nebo jen za předpokladu úhrady vysokého penále,“ varovala Kovářová.

Comments


bottom of page